nespres

DOPIS MÉMU "BRÁCHOVI" ARCHITEKTOVI

....zažila jsem to včera, když jsem jela z Prahy domů.

Koupila jsem si lístek a usadila jsem se na sedadlo k okénku. Měla jsem s sebou narvanej bágl a ještě tašku, tak jsem byla ráda, že se tam vůbec poskládám Postupně nasedali další cestující a jelikož už žádný dvojsedadlo nebylo úplně prázdné, tak si ke mně přisedl jeden mladej kluk.

Vytáhl si knížku a četl si, zatímco já jsem poslouchala hudbu z mýho mp3 přehrávače. Za nějakou dobu odložil knížku a vytáhl skicák (tvrdé kartonové papíry svázané kroužkovou vazbou). Na titulní straně měl nějaký obrázek a velkým písmem tam bylo napsáno VIVA LA ARCHITEKTURA! Chvíli otáčel stránky, až našel jednu volnou. Začal si něco črtat (bombičkovým perem - hnědý inkoust). Po chvíli asi zjistil, že se mu to nevede, tak otočil list a začal nanovo. Za chvilku se z toho začal klubat obrázek lidí sedících před námi přes uličku. Zdálo se mi, že má úžasně vykreslenou ruku. Když se chýlil ke konci, tak vytáhl ještě bílou gelovou propisku.

Docela hodně jsem ho sledovala, jak to kreslí... většinou nenápadně. Když jsem ale zřetelně otočila hlavou, tak to zakryl svýma rukama a nenápadně se usmíval. A tak jsme spolu hráli takovou "hru". Potom vytáhl jakousi knížečku - nevím, jak se to přesně jmenovalo, ale bylo to něco o různých stavbách. Byly tam fotografie různých domů, půdorysy a nějaký text.

Pořád jsem si říkala, že se s ním musím dát do řeči, ale nějak to nešlo Někdy je to pro mě hrozně těžký si začít povídat z úplně cizím člověkem.

Pak si zase vzal ten blok a začal kreslit sluníčko, kytičku, motýla, domeček, psa - k tomu vždycky něco humornýho a popisek. A pokaždý sledoval, jak budu reagovat.

Tak jsem nakonec vyndala sluchátka z uší a zeptala jsem se ho, jestli dělá architekturu. Cestou z Jičína jsme si začali povídat o všem možným...zmínila jsem se i o Tobě. Probrali jsme školství, hudbu i  tábor...

A pak už jsem musela vystoupit. Bylo to na jednu stranu takový zvláštní, ale moc fajn. Mrzelo mě, že jsme si nepovídali dýl. Třeba už se nikdy nepotkáme, ani neznám jeho jméno... Ale vím, že Pán to tak vedl.  

DODATEK:

půl roku poté nás skontaktovala moje bývalá spolužačka...a stali se z nás dobří přátelé :-)