Informatická II
25. 9. 2008
pohádka 02 ... jak vznikl dvaatřicetibitový počítač
Bylo nebylo, je tomu uľ pěkných pár roků, co v daleké
zemi Modemland ľil stařičký král Intel CCLXXXVI., a
ten měl svého osobního sluhu Pen»áka. Za tím králem
se jednou přiąourala stařičká informace, podala mu
třiapůlpalcovou disketu a řekla mu: "Vaąe
veličenstvo, přinesla jsem vám vzácný dar. Na této
disketě je speciální ovladač, který vám umoľní
roząířit vaąi vnitřní strukturu ze ąestnácti bitů na
ąedesát čtyři." Ani nečekala na poděkování a zmizela.
Ostatně nebylo divu, kdo znal starého krále Intela,
věděl, ľe by ji v lepąím případě zkomprimoval a
uvěznil na věky věků na RAMdisk. Král si hned dal
zavolat Pen»áka a řekl mu: "Bídníku, tady máą
instalačku, a koukej mi ten zázračný soft
nainstalovat. A ne aby tě napadlo mi by» jediný bitík
zcizit, sic bude s tebou ámen!"
Chudák Pen»ák vzal disketu a odebral se ke svému
notebooku. Jenľe co by to bylo za sluhu - systemáka,
který by ani nevyzkouąel nový software. Nepatrně
poopravil královu instalační konfiguraci a ąestnáct
bitů se nenávratně přelilo na Pen»ákův hard disk. S
takto nainstalovaným produktem od staré informace
(jen tak mimochodem, jmenovala se PéPé Nulaąestka) se
vydal zpět ke králi.
Ten slastně přimhouřil oči a s chutí si nový ovladač
natáhl do svého počítače. Po rebootu ihned pocítil,
jak pookřál. Jeho hard disk se vesele zavrtěl, stářím
zeąedlý monitor se opět rozsvítil jasnými barvami a
LED diody na klávesnici začaly zářit tak intenzivně,
ľe si král musel nasadit na oči polarizační filtry.
"Potěąil jsi mne, Pen»áku," zabručel král," za odměnu
si můľeą se mnou zkusit poslední verzi LapLinku,
kterou jsem získal jako válečnou reparaci od svého
bratrance ZX Spectra." Pen»ák si donesl svůj
notebook, propojil jej s královým počítačem
paralelním kabelem a usedl ke klávesnici. Prsty obou
se zanořily do kláves a na obrazovkách se objevila
okna nového LapLinku. Přestoľe měl Pen»ák o ąestnáct
bitů méně neľ král, v rychlosti mu stále stačil.
Nedivme se, vľdy» byl o mnoho let mladąí. Král si
toho povąiml. Nic sice neřekl, ale Pen»ákovi uľ
přílią nevěřil. Jeątě při večeři musel stále myslet
na to, jestli jej Pen»ák nějak nepodvedl. V noci
nemohl spát, převaloval se z boku na bok, a hlavou se
mu honily podezřívavé myąlenky rychlostí 66 MHz.
Druhý den ráno si zavolal svého sluhu a poručil mu:
"Poslouchej lumpe, mám takové podezření, ľe jsi mne
podvedl. Ale abych nevypadal jako saďour, dávám ti
poslední ąanci. Tady máą disketu a zazipuj mi na ni
tenhle nový WAD soubor z DOOMa dvojky. Ale pozor, na
disketě nesmí zůstat ani jeden cluster volný, a
přitom se ten archiv na ni musí celý vejít! Pokud
nedozipujeą, nebo přezipujeą, budeą o jednu hlavu z
hard disku kratąí."
Pen»ákovi nezbylo, neľ poslechnout. Zasunul do
mechaniky královo DéDéčko a jeho prsty začaly hrát na
klávesnici obdivuhodný koncert. Disketa se pěkně
cluster po clusteru plnila, a uľ to vypadalo, ľe
Pen»ák bude mít vyhráno. Král si tou dobou zrovna
hrál s Windows 95. Najednou se mu otevřela jedna z
aplikací, na které se hádaly dvě příąerky, Undelete a
Unerase. "Dej mi tu utilitu, je moje! Já si ji
sebrala dřív!" křičela ta první. "Ale já ji viděla
dřív, kdyľ ji princezna Epsonka mazala. Proto mi
patří!" vřeątěla ta druhá. Pen»áka ta hádka tak
zaujala, ľe nestačil uhlídat PKZIPa. "Disk full"
zařval jeho notebook a Pen»ákovi se podlomila kolena
- prohrál. "Propadl jsi mi ľivotem, bídný červe!",
zajásal král, "Teď bych ti mohl sformátovat disk, ale
protoľe nejsem takový nelida, jak se o mně říká, dám
ti jeątě ąanci. Najdeą princeznu Epsonku, a přivedeą
mi ji. Rozhodl jsem se, ľe se s ní na stará kolena
oľením."
Nebohý Pen»ák si sbalil svých pět disket, notebooka
strčil do moąničky a vyrazil. Nevěděl sice kudy, a
tak se vydal nazdařbůh, kam ho nohy nesly a busola
vedla.
A jak se tak bezradně toulal po Internetu, potkal
malého muľíka, který neustále pendloval mezi dvěma
počítači. "Kdo jsi, a proč tu tak bezmocně pobíháą?",
otázal se ho Pen»ák. "Jmenuji se FileFind, a ľádný z
těch dvou počítačů mne nechce, přehazují si mne jako
horkou bramboru," postěľoval si muľík. "To je snadná pomoc," řekl Pen»ák a
přetrhl sériový kabel, kterým byly počítače spojeny. FileFind zůstal na
disku jednoho počítače, právě tam, kde se zrovna nacházel, kdyľ Pen»ák
přetrhl kabel. "Děkuji ti kamaráde, aľ mne někdy budeą potřebovat, vzpomeň
si na mne," byla jeho poslední slova, neľ si změnil atribut na hidden.
Pen»ák se vydal dále na cestu. Přeąel přes mnoho serverů, aľ jednou spatřil
bezradnou paní Heuristiku, která si zoufalstvím rvala posledních pár chlupů
na hlavě. "Co se vám stalo, paní?" otázal se Pen»ák. Heuristika, aniľ by
odvrátila zrak od monitoru, odpověděla: "Víą mladíčku, naąla jsem na jednom
serveru nového F-PROTa a chtěla jsem si ho stáhnout. Jenomľe uľ mám tak
zaflákaný disk, ľe se mi na něj nic nevejde." Pen»ák beze slova rozkopl svůj
notebook a podal Heuristice čtyřistadvacítku disk. "Děkuji ti, chlapče. Aľ
mne budeą někdy potřebovat, vzpoměň si na mě," poděkovala Heuristika. Ale to
uľ Pen»ák neslyąel, nebo» pokračoval na své pouti.
Po dlouhé a namáhavé cestě uviděl v dálce velký sál plný diskových stojanů a
jednoho počítače. "To by mohlo být sídlo princezny Epsonky," pomyslel si
Pen»ák. A bylo tomu skutečně tak. Vstříc mu vyąel sám král té země, vąemocný
UNIX. "Vítám tě, Pen»áku, co tě k nám přivádí?", otázal se ho UNIX. "Přiąel
jsem tě poprosit o ruku tvé dcery Epsonky pro svého krále Intela CCLXXXVI.
Ale upřímně králi, odkud mne znáą?" otázal se překvapený Pen»ák. Král se
maličko pousmál a odvětil: "Nediv se chlapče, moje Počítačová Informační
Sluľba (PIS) pracuje rychle, bohuľel vąak někdy nespolehlivě - to víą,
korupce kvete v kaľdé zemi. Jo, a co se týče Epsonky, dám ji tvému králi,
ale musíą si ji vyslouľit. Dnes se jeątě můľeą v klidu zaswapovat, ale hned
zítra ti dám první úkol." Pen»ák se uklonil a ąel se pro zbytek dne uloľit
na disk, určený pro princezniny nápadníky.
Druhý den ráno si jej dal král UNIX zavolat a takto mu pravil: "Můj milý
mladý příteli, doufám, ľe jsi si odpočinul a nabral nových sil. Budeą je
věru potřebovat. Moje dceruąka Epsonka si na své XTéčko stáhla z nějaké
bébéesky asi pět tisíc GIFáčů a JPGů. Bohuľel se jí na padesátigigovém
diskovém poli někam poztrácely. Tvým prvním úkolem bude vąechny obrázkové
soubory najít. Ale pozor, ľádný nesmí chybět!"
Pen»ák si sedl k terminálu a smutně procházel vąechny logické disky, pro něľ
málem nastačila písmena abecedy. Adresářů tam bylo více, neľ je listů na
stoleté lípě. Tak mu vesele ubíhal den. Aľ k večeru si vzpomněl na FileFinda
a povzdechl si: "Kdyby tu tak byl, ten by mi jistě pomohl." "Vąak tu jsem
abych ti pomohl. Co potřebujeą?" ozvalo se ze speakeru. "Potřebuji najít
vąechny soubory *.GIF a *.JPG," řekl s nadějí v hlase Pen»ák. "Chviličku jen
vydrľ, hned to bude," pravil FileFind. V tu chvíli zařachtaly hlavy na
diskovém poli, a během několika sekund byly specifikované soubory přesunuty
do zvláątního adresáře. Pen»ákovi uľ jen stačilo přesměrovat DIR na elpété
jedničku a po hodině tisku donést králi stoh papírů s výpisem. Král jej
přijal se zřejmou (ne-)libostí. "Dobře jsi svůj úkol provedl. Zítra tě vąak
čeká úkol jeątě náročnějąí. Dobře si odpočiň, a» nezklameą."
Pen»ák se optimisticky vracel ke svému diskovému stojanu. Právě kdyľ míjel
dvířka Epsončiny mechaniky, napadlo jej podívat se ąkvírkou na princeznu. A
tak mu uběhla noc ...
Daląího dne předstoupil Pen»ák před krále s kruhy pod očima, ale s veselou
náladou v srdci. Král na něj milostivě pohlédl a pravil: "Dneąní úkol nebude
vůbec jednoduchý. V princeznině počítači se pravděpodobně objevila nová
neznámá mutace nějakého vira. Jestli si chceą princeznu odvést, musíą její
XTéčko odvirovat. Kdyľ se ti to nepovede, budeą s hanbou z naąeho království
smazán spolehlivým katem WipeInfem."
Pen»ák se jen pousmál, to přece není ľádný problém. Poątval na disky svého
spolehlivě ověřeného SCANa, ale ouha. "No viruses found," ozval se po
několikahodinové práci SCAN. Pen»ák ze zoufalství začal prohlíľet disky
DiskEditorem, ale to byla nadlidská a marná námaha. Padesát giga je padesát
giga... Kdyľ uľ se blíľil večer a v počítačovém sále začaly elektronické
staréry rozsvěcet svíčky, vzpomněl si Pen»ák na paní Heuristiku: "Ta kdyby
tu byla, jistě by mi pomohla." "Vąak tu jsem, a koukám, co provádíą. Co ode
mne potřebujeą?" objevil se na příkazovém řádku nápis. Pen»ák s nadějí v
hlase zaprosil: "Nemohu najít ľádného nového vira, a přitom se maąina hroutí
a hroutí..." "To je pro mne maličkost," pravila Heuristika, "chvilku
posečkej, hned to bude." Mechaniky disků chvíli rachotily a pak se objevil
report, ľe je virem napaden boot sektor a soubor TS (TextSearch). Heuristika
viry odstranila a Pen»ák chtěl radostí utíkat ke králi. V poslední chvíli
zaslechl hlas opraveného TextSearche: "Dobře jsi udělal, ľes mne odvąivil,
myslím, ľe zakrátko se ti budu moci odvděčit." Král s nevolí vyslechl, ľe
Pen»ák splnil i druhý úkol. "Dobrá, princeznu sis zaslouľil. Ale nemohu být
takový dobrák a dát ti ji jen tak. Víą sám, ľe mám 256 dcer, jednu jako
druhou. Jestli si chceą Epsonku odvést, musíą si ji sám zítra najít." S
těmito slovy Pen»áka propustil.
Pen»ák uľ ani neąel ke svému diskovému stojanu. Vsoukal se ąkvírou do
princezniny mechaniky, a tam na ni poloľil svou hlavu...
Posledního dne, kdy se mělo o vąem rozhodnout, zamířil Pen»ák přímo ke králi
UNIXovi. Ten seděl u svého minitoweru a něco zuřivě buąil do klávesnice.
Kdyľ uľ měl po hodině práce na konečcích prstů mozoly, pozvedl hlavu a
pravil: "V tomto adresáři se nachází 256 souborů, kaľdý patří jedné z mých
dcer. Tvým úkolem je poznat, který patří Epsonce. Ale pozor, vąechny soubory
jsou stejně veliké a napohled se liąí pouze čísly ve svých jménech. Navíc
nesmíą pouľít ľádný z editorů nebo viewerů! Kdyľ se ti to povede, můľeą si
Epsonku odvést."
Ale Pen»ák nebyl na hlavu padlý. Ihned spustil program TS s parametry "*.*"
a "Epsonka". Během okamľiku věděl, co potřeboval. "Tenhle soubor to je!"
zvolal radostně a jeho ukazovák udělal sluąnou daktyloskopickou stopu na
filtru před monitorem. Král poznal, ľe na Pen»áka nemá, a proto mu nezbylo
nic jiného, neľ mu princeznu dát. A aby nevypadal jako ąkrob, dostala
Epsonka věnem dvě krabičky třiapůlpalcových disket. Pen»ák dále nečekal,
jestli si to UNIX jeątě nerozmyslí, popadl princeznu, a oba upalovali zpět
do Modemlandu.
Kdyľ starý král Intel CCLXXXVI. Epsonku spatřil, začal radostí poskakovat,
aľ hlavičky jeho hard disků ąkrtaly o naleątené povrchy mimo parkovací
stopu. Ihned dal vyhlásit zásnuby, a druhý den měla být svatba. Večer si
odvedl Epsonku do své loľnice. Jakmile ale zjistil, ľe není čistá, a ľe uľ
ji někdo sformátoval, trefil ho i s jeho osmačtyřiceti bity ąlak. A protoľe
uľ byla svatba objednána a dorty se pekly, musel se s Epsonkou oľenit
Pen»ák. Senát a parlament země jej jednohlasně zvolil králem (vąichni totiľ
byli členy stejné politické strany) a odhlasovali mu i královské jméno
Pentium CXXXIII. Poddaní si oddechli, protoľe se zbavili starého, a doufali,
ľe s mladým dvaatřicetibitovým králem se budou mít lépe. Proto jej museli
mít rádi. A nový král Pentium CXXXIII. je nezklamal. Vyhlásil v celé zemi
demokracii, propustil ze ľalářů vąchny nespravedlivě odsouzené a změnil
trest smrti za doľivotí. S mladou ľenou Epsonkou pak měli mnoho malých
utilitek, a jestli nezemřeli, ľijí v zemi Modemland spokojeně dodnes.
Potom vypnuli elektřinu a ... STOP.
Bylo nebylo, je tomu uľ pěkných pár roků, co v daleké
zemi Modemland ľil stařičký král Intel CCLXXXVI., a
ten měl svého osobního sluhu Pen»áka. Za tím králem
se jednou přiąourala stařičká informace, podala mu
třiapůlpalcovou disketu a řekla mu: "Vaąe
veličenstvo, přinesla jsem vám vzácný dar. Na této
disketě je speciální ovladač, který vám umoľní
roząířit vaąi vnitřní strukturu ze ąestnácti bitů na
ąedesát čtyři." Ani nečekala na poděkování a zmizela.
Ostatně nebylo divu, kdo znal starého krále Intela,
věděl, ľe by ji v lepąím případě zkomprimoval a
uvěznil na věky věků na RAMdisk. Král si hned dal
zavolat Pen»áka a řekl mu: "Bídníku, tady máą
instalačku, a koukej mi ten zázračný soft
nainstalovat. A ne aby tě napadlo mi by» jediný bitík
zcizit, sic bude s tebou ámen!"
Chudák Pen»ák vzal disketu a odebral se ke svému
notebooku. Jenľe co by to bylo za sluhu - systemáka,
který by ani nevyzkouąel nový software. Nepatrně
poopravil královu instalační konfiguraci a ąestnáct
bitů se nenávratně přelilo na Pen»ákův hard disk. S
takto nainstalovaným produktem od staré informace
(jen tak mimochodem, jmenovala se PéPé Nulaąestka) se
vydal zpět ke králi.
Ten slastně přimhouřil oči a s chutí si nový ovladač
natáhl do svého počítače. Po rebootu ihned pocítil,
jak pookřál. Jeho hard disk se vesele zavrtěl, stářím
zeąedlý monitor se opět rozsvítil jasnými barvami a
LED diody na klávesnici začaly zářit tak intenzivně,
ľe si král musel nasadit na oči polarizační filtry.
"Potěąil jsi mne, Pen»áku," zabručel král," za odměnu
si můľeą se mnou zkusit poslední verzi LapLinku,
kterou jsem získal jako válečnou reparaci od svého
bratrance ZX Spectra." Pen»ák si donesl svůj
notebook, propojil jej s královým počítačem
paralelním kabelem a usedl ke klávesnici. Prsty obou
se zanořily do kláves a na obrazovkách se objevila
okna nového LapLinku. Přestoľe měl Pen»ák o ąestnáct
bitů méně neľ král, v rychlosti mu stále stačil.
Nedivme se, vľdy» byl o mnoho let mladąí. Král si
toho povąiml. Nic sice neřekl, ale Pen»ákovi uľ
přílią nevěřil. Jeątě při večeři musel stále myslet
na to, jestli jej Pen»ák nějak nepodvedl. V noci
nemohl spát, převaloval se z boku na bok, a hlavou se
mu honily podezřívavé myąlenky rychlostí 66 MHz.
Druhý den ráno si zavolal svého sluhu a poručil mu:
"Poslouchej lumpe, mám takové podezření, ľe jsi mne
podvedl. Ale abych nevypadal jako saďour, dávám ti
poslední ąanci. Tady máą disketu a zazipuj mi na ni
tenhle nový WAD soubor z DOOMa dvojky. Ale pozor, na
disketě nesmí zůstat ani jeden cluster volný, a
přitom se ten archiv na ni musí celý vejít! Pokud
nedozipujeą, nebo přezipujeą, budeą o jednu hlavu z
hard disku kratąí."
Pen»ákovi nezbylo, neľ poslechnout. Zasunul do
mechaniky královo DéDéčko a jeho prsty začaly hrát na
klávesnici obdivuhodný koncert. Disketa se pěkně
cluster po clusteru plnila, a uľ to vypadalo, ľe
Pen»ák bude mít vyhráno. Král si tou dobou zrovna
hrál s Windows 95. Najednou se mu otevřela jedna z
aplikací, na které se hádaly dvě příąerky, Undelete a
Unerase. "Dej mi tu utilitu, je moje! Já si ji
sebrala dřív!" křičela ta první. "Ale já ji viděla
dřív, kdyľ ji princezna Epsonka mazala. Proto mi
patří!" vřeątěla ta druhá. Pen»áka ta hádka tak
zaujala, ľe nestačil uhlídat PKZIPa. "Disk full"
zařval jeho notebook a Pen»ákovi se podlomila kolena
- prohrál. "Propadl jsi mi ľivotem, bídný červe!",
zajásal král, "Teď bych ti mohl sformátovat disk, ale
protoľe nejsem takový nelida, jak se o mně říká, dám
ti jeątě ąanci. Najdeą princeznu Epsonku, a přivedeą
mi ji. Rozhodl jsem se, ľe se s ní na stará kolena
oľením."
Nebohý Pen»ák si sbalil svých pět disket, notebooka
strčil do moąničky a vyrazil. Nevěděl sice kudy, a
tak se vydal nazdařbůh, kam ho nohy nesly a busola
vedla.
A jak se tak bezradně toulal po Internetu, potkal
malého muľíka, který neustále pendloval mezi dvěma
počítači. "Kdo jsi, a proč tu tak bezmocně pobíháą?",
otázal se ho Pen»ák. "Jmenuji se FileFind, a ľádný z
těch dvou počítačů mne nechce, přehazují si mne jako
horkou bramboru," postěľoval si muľík. "To je snadná pomoc," řekl Pen»ák a
přetrhl sériový kabel, kterým byly počítače spojeny. FileFind zůstal na
disku jednoho počítače, právě tam, kde se zrovna nacházel, kdyľ Pen»ák
přetrhl kabel. "Děkuji ti kamaráde, aľ mne někdy budeą potřebovat, vzpomeň
si na mne," byla jeho poslední slova, neľ si změnil atribut na hidden.
Pen»ák se vydal dále na cestu. Přeąel přes mnoho serverů, aľ jednou spatřil
bezradnou paní Heuristiku, která si zoufalstvím rvala posledních pár chlupů
na hlavě. "Co se vám stalo, paní?" otázal se Pen»ák. Heuristika, aniľ by
odvrátila zrak od monitoru, odpověděla: "Víą mladíčku, naąla jsem na jednom
serveru nového F-PROTa a chtěla jsem si ho stáhnout. Jenomľe uľ mám tak
zaflákaný disk, ľe se mi na něj nic nevejde." Pen»ák beze slova rozkopl svůj
notebook a podal Heuristice čtyřistadvacítku disk. "Děkuji ti, chlapče. Aľ
mne budeą někdy potřebovat, vzpoměň si na mě," poděkovala Heuristika. Ale to
uľ Pen»ák neslyąel, nebo» pokračoval na své pouti.
Po dlouhé a namáhavé cestě uviděl v dálce velký sál plný diskových stojanů a
jednoho počítače. "To by mohlo být sídlo princezny Epsonky," pomyslel si
Pen»ák. A bylo tomu skutečně tak. Vstříc mu vyąel sám král té země, vąemocný
UNIX. "Vítám tě, Pen»áku, co tě k nám přivádí?", otázal se ho UNIX. "Přiąel
jsem tě poprosit o ruku tvé dcery Epsonky pro svého krále Intela CCLXXXVI.
Ale upřímně králi, odkud mne znáą?" otázal se překvapený Pen»ák. Král se
maličko pousmál a odvětil: "Nediv se chlapče, moje Počítačová Informační
Sluľba (PIS) pracuje rychle, bohuľel vąak někdy nespolehlivě - to víą,
korupce kvete v kaľdé zemi. Jo, a co se týče Epsonky, dám ji tvému králi,
ale musíą si ji vyslouľit. Dnes se jeątě můľeą v klidu zaswapovat, ale hned
zítra ti dám první úkol." Pen»ák se uklonil a ąel se pro zbytek dne uloľit
na disk, určený pro princezniny nápadníky.
Druhý den ráno si jej dal král UNIX zavolat a takto mu pravil: "Můj milý
mladý příteli, doufám, ľe jsi si odpočinul a nabral nových sil. Budeą je
věru potřebovat. Moje dceruąka Epsonka si na své XTéčko stáhla z nějaké
bébéesky asi pět tisíc GIFáčů a JPGů. Bohuľel se jí na padesátigigovém
diskovém poli někam poztrácely. Tvým prvním úkolem bude vąechny obrázkové
soubory najít. Ale pozor, ľádný nesmí chybět!"
Pen»ák si sedl k terminálu a smutně procházel vąechny logické disky, pro něľ
málem nastačila písmena abecedy. Adresářů tam bylo více, neľ je listů na
stoleté lípě. Tak mu vesele ubíhal den. Aľ k večeru si vzpomněl na FileFinda
a povzdechl si: "Kdyby tu tak byl, ten by mi jistě pomohl." "Vąak tu jsem
abych ti pomohl. Co potřebujeą?" ozvalo se ze speakeru. "Potřebuji najít
vąechny soubory *.GIF a *.JPG," řekl s nadějí v hlase Pen»ák. "Chviličku jen
vydrľ, hned to bude," pravil FileFind. V tu chvíli zařachtaly hlavy na
diskovém poli, a během několika sekund byly specifikované soubory přesunuty
do zvláątního adresáře. Pen»ákovi uľ jen stačilo přesměrovat DIR na elpété
jedničku a po hodině tisku donést králi stoh papírů s výpisem. Král jej
přijal se zřejmou (ne-)libostí. "Dobře jsi svůj úkol provedl. Zítra tě vąak
čeká úkol jeątě náročnějąí. Dobře si odpočiň, a» nezklameą."
Pen»ák se optimisticky vracel ke svému diskovému stojanu. Právě kdyľ míjel
dvířka Epsončiny mechaniky, napadlo jej podívat se ąkvírkou na princeznu. A
tak mu uběhla noc ...
Daląího dne předstoupil Pen»ák před krále s kruhy pod očima, ale s veselou
náladou v srdci. Král na něj milostivě pohlédl a pravil: "Dneąní úkol nebude
vůbec jednoduchý. V princeznině počítači se pravděpodobně objevila nová
neznámá mutace nějakého vira. Jestli si chceą princeznu odvést, musíą její
XTéčko odvirovat. Kdyľ se ti to nepovede, budeą s hanbou z naąeho království
smazán spolehlivým katem WipeInfem."
Pen»ák se jen pousmál, to přece není ľádný problém. Poątval na disky svého
spolehlivě ověřeného SCANa, ale ouha. "No viruses found," ozval se po
několikahodinové práci SCAN. Pen»ák ze zoufalství začal prohlíľet disky
DiskEditorem, ale to byla nadlidská a marná námaha. Padesát giga je padesát
giga... Kdyľ uľ se blíľil večer a v počítačovém sále začaly elektronické
staréry rozsvěcet svíčky, vzpomněl si Pen»ák na paní Heuristiku: "Ta kdyby
tu byla, jistě by mi pomohla." "Vąak tu jsem, a koukám, co provádíą. Co ode
mne potřebujeą?" objevil se na příkazovém řádku nápis. Pen»ák s nadějí v
hlase zaprosil: "Nemohu najít ľádného nového vira, a přitom se maąina hroutí
a hroutí..." "To je pro mne maličkost," pravila Heuristika, "chvilku
posečkej, hned to bude." Mechaniky disků chvíli rachotily a pak se objevil
report, ľe je virem napaden boot sektor a soubor TS (TextSearch). Heuristika
viry odstranila a Pen»ák chtěl radostí utíkat ke králi. V poslední chvíli
zaslechl hlas opraveného TextSearche: "Dobře jsi udělal, ľes mne odvąivil,
myslím, ľe zakrátko se ti budu moci odvděčit." Král s nevolí vyslechl, ľe
Pen»ák splnil i druhý úkol. "Dobrá, princeznu sis zaslouľil. Ale nemohu být
takový dobrák a dát ti ji jen tak. Víą sám, ľe mám 256 dcer, jednu jako
druhou. Jestli si chceą Epsonku odvést, musíą si ji sám zítra najít." S
těmito slovy Pen»áka propustil.
Pen»ák uľ ani neąel ke svému diskovému stojanu. Vsoukal se ąkvírou do
princezniny mechaniky, a tam na ni poloľil svou hlavu...
Posledního dne, kdy se mělo o vąem rozhodnout, zamířil Pen»ák přímo ke králi
UNIXovi. Ten seděl u svého minitoweru a něco zuřivě buąil do klávesnice.
Kdyľ uľ měl po hodině práce na konečcích prstů mozoly, pozvedl hlavu a
pravil: "V tomto adresáři se nachází 256 souborů, kaľdý patří jedné z mých
dcer. Tvým úkolem je poznat, který patří Epsonce. Ale pozor, vąechny soubory
jsou stejně veliké a napohled se liąí pouze čísly ve svých jménech. Navíc
nesmíą pouľít ľádný z editorů nebo viewerů! Kdyľ se ti to povede, můľeą si
Epsonku odvést."
Ale Pen»ák nebyl na hlavu padlý. Ihned spustil program TS s parametry "*.*"
a "Epsonka". Během okamľiku věděl, co potřeboval. "Tenhle soubor to je!"
zvolal radostně a jeho ukazovák udělal sluąnou daktyloskopickou stopu na
filtru před monitorem. Král poznal, ľe na Pen»áka nemá, a proto mu nezbylo
nic jiného, neľ mu princeznu dát. A aby nevypadal jako ąkrob, dostala
Epsonka věnem dvě krabičky třiapůlpalcových disket. Pen»ák dále nečekal,
jestli si to UNIX jeątě nerozmyslí, popadl princeznu, a oba upalovali zpět
do Modemlandu.
Kdyľ starý král Intel CCLXXXVI. Epsonku spatřil, začal radostí poskakovat,
aľ hlavičky jeho hard disků ąkrtaly o naleątené povrchy mimo parkovací
stopu. Ihned dal vyhlásit zásnuby, a druhý den měla být svatba. Večer si
odvedl Epsonku do své loľnice. Jakmile ale zjistil, ľe není čistá, a ľe uľ
ji někdo sformátoval, trefil ho i s jeho osmačtyřiceti bity ąlak. A protoľe
uľ byla svatba objednána a dorty se pekly, musel se s Epsonkou oľenit
Pen»ák. Senát a parlament země jej jednohlasně zvolil králem (vąichni totiľ
byli členy stejné politické strany) a odhlasovali mu i královské jméno
Pentium CXXXIII. Poddaní si oddechli, protoľe se zbavili starého, a doufali,
ľe s mladým dvaatřicetibitovým králem se budou mít lépe. Proto jej museli
mít rádi. A nový král Pentium CXXXIII. je nezklamal. Vyhlásil v celé zemi
demokracii, propustil ze ľalářů vąchny nespravedlivě odsouzené a změnil
trest smrti za doľivotí. S mladou ľenou Epsonkou pak měli mnoho malých
utilitek, a jestli nezemřeli, ľijí v zemi Modemland spokojeně dodnes.
Potom vypnuli elektřinu a ... STOP.
